Program
Capoeira, samba de roda a tance orixás — s výkladem
Co který rytmus vlastně je, odkud pochází a na co se během večera zaměřit.
Ověřit dostupnost ↗Rytmy na první pohled
| Nástroj | Tanec | Dávejte pozor na |
|---|---|---|
| Berimbau | Capoeira | Jediná struna luku a tykvový rezonátor udávají rytmus celé hry |
| Atabaque | Tanec orixás | Hlubší, obřadnější tempo proti hravé energii capoeiry |
| Pandeiro | Samba de roda | Kruhové uspořádání a zpěv se střídavými odpověďmi |
| Palice | Maculelê, kde se objevuje | Palice úderné do rytmu bubnů, ne nohou tanečníků |
Capoeira a berimbau
Capoeira je často popisována jako boj převlečený za tanec — dva hráči si v kruhu (roda) obklopeném tleskajícími a zpívajícími diváky vyměňují přemety, kopy a podrazy, aniž by se kdy skutečně dotkli. Tempo určuje berimbau, jednoduchý strunný hudební luk s tykvovým rezonátorem, který patří k bahijské tradici candomblé a podle většiny zdrojů byl do capoeiry začleněn až na počátku 20. století. Zkušený hráč na berimbau dokáže pouhým rytmem nástroje zrychlit nebo zpomalit celou hru, což je jeden z důvodů, proč je považován za vedoucí nástroj v každém kruhu capoeiry — včetně tohoto představení.
Tance orixás
Candomblé je afro-brazilské náboženství postavené kolem orixás — božstev, z nichž každé je spojeno s přírodní silou, barvou a specifickým tancem a rytmem bubnů, hraným na ruční bubny atabaque. Folklorní představení, jako je toto, inscenuje teatralizované verze tohoto repertoáru pro publikum, což je něco jiného než skutečný obřad candomblé (seance v terreiru) — soubor předvádí tradici, nevykonává náboženský obřad, a vyplatí se sledovat toto číslo s tímto rozlišením na mysli, místo abyste předpokládali, že vidíte autentický obřad.
Samba de roda a pandeiro
Samba de roda je kruhový tanec a pěvecká forma, která se zformovala v Bahii v 19. století a je úzce spjata se stejným afro-bahijským světem jako capoeira a tradice orixás a caboclo v candomblé. Solista tančí uvnitř kruhu zpěváků a hudebníků hrajících na pandeiro (rámový buben), kytaru a tleskajících, a je všeobecně považována za jednoho z přímých předchůdců samby později spojované s riem karnevalem. UNESCO zařadilo sambu de roda na svůj seznam nehmotného kulturního dědictví v roce 2005, což odráží, jak ústřední je tato forma konkrétně pro bahijskou identitu, odlišnou od pozdějšího, rozsáhlejšího rio karnevalového samba.
Maculelê, kde se objevuje
Maculelê je tanec s palicemi, tradičně prováděný s párem dřevěných obušků (v ceremoniálních verzích někdy mačet), které do sebe narážejí v rytmu bubnů atabaque — podle většiny zdrojů vznikl jako sklizňový nebo předstíraný bojový tanec afro-brazilských komunit v Bahii, než jej folklorní soubory převzaly do scénického repertoáru. Zda se objeví v daný večer, závisí na programu konkrétního souboru; pokud je součástí představení, bývá to jedno z fyzicky nejpůsobivějších čísel, palice do sebe narážejí v rytmu stejně přesném jako bubnování pod nimi.
Co je typické a co se mění
Živé folklorní představení v podání profesionálního souboru není pevně daný scénář — přesné pořadí, která čísla se objeví a jak dlouho každé trvá, se může noc co noc měnit podle toho, kteří umělci jsou na směně a jaké je publikum. Berte zde popsaný sled jako obecně typický pro bahijský folklorní večer, nikoli jako zaručený program právě pro váš termín, a pokud je pro vás konkrétní číslo důležité, vyplatí se předem se zeptat podpory GetYourGuide, místo abyste to předpokládali. Soubor, který vystupuje několik večerů v týdnu, obvykle prostřídá sólisty ve stejném základním repertoáru, takže podoba večera (capoeira, pak kruhové tance, poté obřadní čísla) obvykle zůstává zachována, i když se jednotliví účinkující mění.
S úctou při sledování
Protože část programu čerpá ze sakrálního repertoáru candomblé, vyplatí se tento segment sledovat se stejnou úctou, jakou byste přinesli jakémukoli nábožensky zakořeněnému scénickému umění — candomblé je v Salvadoru stále živá víra, nikoli historická kuriozita, a to i tehdy, když folklorní soubor předvádí inscenovanou verzi jeho tanců pro platící publikum. Potlesk je na konci čísla vítán, stejně jako u jakéhokoli představení, ale pojímat segment s orixá jako fotografickou příležitost ve stejném duchu jako hru capoeira může na bahijské publikum působit necitlivě; krátká chvíle tichého soustředění před potleskem obvykle zapůsobí lépe než překřikování.